Pověst o založení Kartága

Kartágo prý založila princezna Dido z Tyru, když byla na útěku před svým bratrem, králem Pygmalionem z Tyru, který ji zabil manžela.

Místní vládce oblasti, kam se uchýlila, jí prý dovolil obsadit jen místo o velikosti oslí kůže. Chytrá Dido jej přechytračila. Podle pověsti nařezala oslí kůži na malé plátky a těmi pokryla půdu takového rozsahu, že zde mohla založit již výše zmiňovaný Quart Hadašt (= Nové město – Kartágo). Princezna Dido se stala velmi oblíbenou mezi svým lidem a Kartágo pod její vládou prosperovalo. Její postavení se však zhoršilo v době, kdy poskytla azyl Aeneasovi, který prchl z Tróje.

Jak to tak bývá, ona se do něj zamilovala a on ji po nějaké době opustil. V tu chvíli se Dido stala pomstychtivou a na obrovských hranicích spálila vše, co po jejím milém zůstalo. Tehdy prý, při pohledu do ohně, měla vizi o statečném Hannibalovi, který se objeví až několik set let po její smrti a bude pyšně velet legiím táhnoucím na Řím…

Ať je pověst pravdivá či ne, Kartágo velmi prosperovalo. Ať už díky poloze v úrodné nížině nebo díky obchodu a řemeslně nadaným Féničanům. Těm se vedlo dokonce tak dobře, že usilovali o nadvládu nad celým západním středomořím. Tím se dostali do křížku s Římem, se kterým až do té doby vedli celkem přátelské vztahy.

Stručná historie města

V roce 841 př. Kr. založili féničtí vystěhovalci, z města Tyru, na pobřeží Severní Afriky Nové Město (Kart Hadašt). V průběhu 6. století př. Kr. se Kartágo měnilo v mocné město. Bylo vybudováno válečné loďstvo a založena řada kolonií. Známky někdejší námořní velmoci lze pozorovat v uměle založených přístavech v blízkosti Tophetu. Zajímavou pozoruhodností je přístav válečného loďstva. Uprostřed okrouhlého přístavního zálivu je umělý ostrov, kde byly budovy admirality. Řecký historik Appianus napočítal 220 galér. Lecco z jeho popisu přístavu archeologové pak také potvrdili. Válečný přístav byl spojen s velkým obchodním přístavem, jehož vjezd, zanesený pískem, byl objeven. Vykopávky odhalily domy a obchody pocházející z 2. nebo 3. století př. Kr. Většina budov, které si lze dnes prohlédnout - například amfiteátr, základy zdí lázní Antonia Pia a řada vil.

Chráněno z jedné strany mořem s obchodním a válečným přístavem, z druhé strany vysokou hradbou, uzavíralo ve svém středu mocný hrad na pahorku Byrsa. " V pozadí se zvedal na širokých základech palác, vystavěný ze žlutě skvrnitého numidského mramoru, ve čtyřech stupňovitých patrech", popisuje Byrsu Flaubert, který vychází ze zápisků antického historika Polybia.

V době rozkvětu Kartága usilovali o dominantní postavení ve Středomoří Řekové a podnikali na Kartágo neúspěšné nájezdy. Daleko obávanějším protivníkem se stal vzmáhající se Řím. Ve třech punských válkách Římané Kartagince porazili a v roce 146 před n.l. slavné město zničil a srovnal se zemí Publius Cornelius Scipio mladší, který si tímto činem vysloužil přídomek Africanus.

Za Caesara bylo Kartágo opět obydleno a znovu se stalo hlavním městem, tentokrát římské provincie Afriky. Bylo současně třetím nejdůležitějším městem římské říše po Římu a Antiochu.