Gladiátoři
Kdo byli gladiátoři?"
Gladiátoři (šermíři, gladius latinsky - meč)
byli zpočátku zajatci, zločinci, odsouzení k smrti, otroci, později i svobodní mužové, kteří byli ve zvláštních školách vycvičeni v šermu, aby svými zápasy bavili obecenstvo. Potřeba gladiátorů stále rostla, propuštěnci i svobodní lidé se nechali za velké platy najímat na nelítostné divadlo - boj na život a na smrt.
Gladiátorské zápasy se zapsaly do dějin svojí krutostí.
Vznikly v Římě v době největšího rozmachu říše, rozmařilosti římské společnosti, která tak směřovala k svému zániku.
Řecká záliba v ušlechtilém sportu zanikala postupně tak, jako si Římská říše podmaňovala Řecko. Olympijské hry ztratily na významu a r. 393 po Kristu byly Římany zakázány. Římané si oblíbili gladiátorské zápasy a vystavěli pro ně i zvláštní divadla, zvaná amfiteátry.
.
Zápasy byly různé, podle toho jakou zbraň zápasníci používali. Nejčastěji to byl krátký meč, gladiátoři byli vyzbrojeni přilbou, štítem a holeněmi. Objevil se
křivý nůž, trojzub a síť. Helmy byly opatřeny okrasnými ozdobami.
K ochraně života otroků byl za Nerona vydán zákon, podle něhož nesměl pán otroka prodat ke gladiátorským hrám, jedině v případě, když soud určil, že se otrok dopustil těžkého provinění.
V Římě připomínají se první gladiátorské hry v roce 264 před Kristem, kdy bojovaly 3 dvojice gladiátorů. Z toho se vyvinuly "hry", které se právem nazývají nejsmutnějším úkazem v říši Římské. Musíme podotknout, že mezi Římany se našlo mnoho odpůrců gladiátorských zápasů, jako například Cicero, Seneka a jiní, kteří ve svých spisech psali proti nim. Mnoho Římanů však žilo v předsudcích o "sprosté krvi otrocké" (Markus Aurélius, Tacitus a j....)
Před zápasy bývaly štvanice, které lepší obecenstvo nenavštěvovalo.
V den zápasu se amfiteátr už záhy ráno plnil prostými lidmi v horních řadách. Nejnižší sedadla zaujali senátoři, uprostřed ve slavnostní loži císař se svým dvorem, pak občané římští. Všichni ve slavnostních oděvech, vesměs v bílých tógách. Jen nejvyšší místa zaujímali chudí, na rozdíl od předešlých v oděvech chatrných a neslavnostních.
V amfiteátru bylo vyhraženo místo k souboji na život a na smrt. Dva gladiátoři postavení proti sobě bojovali s vypětím všech sil. Poražený byl buď zabit protivníkem v zápasu, nebo musel prosit o milost, kterou uděloval císař, nebo diváci. Jestliže poražený milost nedostal, byl za jásání davu bez milosti zabit. Jestliže byl některý gladiátor - otrok vítězem ve více zápasech (bylo to stvrzováno malými tabulkami) byl zproštěn otroctví.
Zhýčkanému římskému obecenstvu však nestačily krvavé zápasy lidí. Pořadatelé 
her vymýšleli stále nová "povyražení" - zápasy lidí s šelmami, lvy, tygry, medvědy a vlky, a zápasy šelem navzájem.
Obecenstvo si vyžadovalo stále větší množství bojujících gladiátorů, v z
Obecenstvo vyžadovalo stále větší množství bojujících gladiátorů, v zápasech za císaře Augusta roku 2 bojovalo 60 párů, za Vitelia už 300 párů. Je zapsáno, že jinak mírný císař Trajan za dobu čtyřměsíčních slavností v Římě vypravil do arény 10 tisíc gladiátorů! Za posledních dob císařství se zápasy podbaly vražedným bitvám.
Kromě štvanic zvěře a gladiátorských bojů byly v amfiteátrech prováděny také boje na lodích - námořní bitvy. Do arény se napustila voda a mohla se strhnout námořní bitva. Později k tomu účelu byly vyhloubeny zvláštní nádrže - naumachie. První naumachii dal vybudovat Cézar roku 46 k oslavě svého triumfu. Bylo to líčení bitvy mezi loďstvem tyrským a egyptským, veslaři a posádky lodí byli rovněž zajatci a zločinci.
Avšak ani naumachie nestačily požadavkům císařů. Je známo, že největší lodní bitvu provedl císař Klaudius na upraveném jezeře fucínském. Dozvídáme se, že zde udatně bojovalo 19 tisíc bojovníků. Aby nemohli uprchnout, zezadu uzavíralo prostor tisíce stráží se střelnými zbraněmi. Bojovníci bojovali udatně a bitvě přihlížel císař s manželkou Agrippinou ve zlatém slavnostním rouchu...
