Výcvik.

Základní trénink

Legionářští rekruti trénovali denně po 4 vyčerpávající měsíce. Trénink spočíval především na kondičním cvičení a drilování disciplíny. Výcvik pochodování a udržování formace byl obzvlášť důležitý. Nováčci museli podstoupit dlouhé pochody v plné polní, aby tím posílili svou výdrž.
Dvakrát denně se trénoval boj s mečem, ten se nováčci učili zprvu na kůlu, který museli zasahovat. Poté trénovali s dřevěným mečem a proutěným štítem, vrhali i oštěpy, stříleli z luku, praku, větších torzních zbraní, jezdili na koni, plavali, stavěli a bourali pochodové tábory atd. Voják musel umět ovládat širokou škálu zbraní, se kterými se mohl během služby setkat.

Trénink v šermu, 2. polovina 1. století n.l.

Obtížnost tréninků postupně rostla. Nováček musel bojovat v předstíraných bitvách, používal skutečné zbraně se špičkou opatřenou koženou čepičkou, která měla zabránit těžším zraněním. Zprvu bojovali vojáci v párech, poté ve větších skupinách a vrcholem musely být souboje celé jednotky. Taková cvičení trvala několik měsíců, po kterých byl nováček uznán za právoplatného člena jednotky. Trénink však ani poté neskončil, ale pokračoval jako součást jeho služby, aby byl dobře připraven pro nenadálé bojové nasazení.

Trénink soubojů, 1.století n.l.